Violka

Můj první pokus o román...

Příběh malé Violky, která je odkázaná na pomoc své tety, se zrodil velice rychle. Stačil mi            k tomu pohled na jednu nekvalitní fotografii malé blondýnky a bylo to tam. Příběh se pak psal skoro sám.

Všichni to známe. Plánujeme, máme jasnou představu o budoucnosti a pak se najednou něco stane. Stačí vteřina nepozornosti za volantem a tragická nehoda mění osudy mnoha lidí. V tu chvíli se všechny plány hroutí a Marika se musí rozhodnout, co dál. Zda bude sobecky pokračovat ve svých plánech a nekoukat nalevo, napravo, nebo se zapře a vědomě si život zkomplikuje. Když dojde na druhou možnost a už to vypadá, že příběh skončí předčasným happy endem, přichází jedna rána za druhou. Nejhorší stresy jsou stresy z peněz a platit cizí dluhy je potupné. A když i tuto zkoušku překoná, přijde člověk z venčí a teprve teď začíná ten největší boj - boj o dítě. Kdo vyhraje, není do konce jasné. 

Violka je malá blonďatá holčička. Příběh je psán očima její tety Mariky. To ona nás seznamuje    s dějem. Osud je obě postaví do situace, která si žádá oběti. Je otázkou, kam až dokáží zajít. Dobře se rozhodnout a jít správnou cestou, to je loterie. Není jednoduché se zapřít, vzdát se svých plánů, předsevzetí, ale hlavně do teď spokojeného života. Pokud to ale člověk udělá, odměna se dostaví. Může tím být třeba skvělý partner či láska malé holčičky. Nic není zadarmo, ale co nic nestojí, za nic nestojí.